Sionismus a nacismus: doslova dvě strany jedné mince V září 1934 zahájil propagandistický deník Josepha Goebbelse Der Angriff (Útok) speciální rubriku: dvanáctidílný cestopis důstojníka SS Leopolda von Mildensteina popisující jeho návštěvu Palestiny se sionistickým představitelem Kurtem Tuchlerem. K propagaci série nechal Goebbels v Norimberku razit pamětní bronzovou medaili: jedna strana nesla Davidovu hvězdu s nápisem „Ein Nazi fährt nach Palästina“ („Nacista cestuje do Palestiny“), druhá strana hákový kříž s frází „Und erzählt davon im Angriff“ („A vypráví o tom v Der Angriff“). Tato medaile zachytila pomíjivou, přesto však pozoruhodnou realitu: nacističtí představitelé a sionističtí vůdci sdíleli zájem o židovskou emigraci do Palestiny. Nacisté chtěli Německo judenrein (bez Židů); sionisté chtěli osídlit svůj budoucí stát. Jejich spolupráce, pragmatická a oportunistická, vzkvétala během třicátých let. Kontext: Evropské nacionalismy a vyloučení Židů Devatenácté století bylo svědkem vzestupu etnonacionalismu – přesvědčení, že každý národ (definovaný etnicitou, jazykem a „krví“) by měl žít ve svém vlastním státě. To byl ideologický pohon pro sjednocení Itálie a Německa a nacionalistická povstání v Rakousko-Uhersku a Osmanské říši. Menšinové skupiny trpěly pod tímto novým pořádkem: - Romové byli vyháněni, stereotypizováni a později nacisty cíleni na vyhlazení. - Poláci byli potlačováni germanizací v Prusku a rusifikací v carském impériu. - Češi, Slováci, Ukrajinci, Jižní Slované byli potlačováni v Rakousko-Uhersku. - Arméni byli masakrováni a podrobeni genocidě v Osmanské říši. - Baskové, Katalánci, Bretonci, Korsičané byli potlačováni ve Španělsku a Francii. - Srbové, Dánové, Finové, Balti byli asimilováni nebo potlačováni pod pruskou nebo ruskou nadvládou. Většina těchto skupin reagovala bojem za práva nebo nezávislost. Sionismus naopak tvrdil, že řešením židovského útlaku není rovnost v Evropě, ale kolonizace Palestiny. Antisemitismus jako předpoklad sionismu Antisemitismus byl rozšířený dlouho před nacisty: - Německo: Wilhelm Marr vytvořil slovo „antisemitismus“ v 70. letech 19. století. - Francie: Dreyfusova aféra odhalila hluboký antisemitismus. - Rusko: Pogromy (1881–1905) vyhnaly stovky tisíc Židů do exilu. - Rakousko: Starosta Vídně Karl Lueger vybudoval svou kariéru na antisemitizmu. - Maďarsko, Rumunsko, Polsko: Krvavé pomluvy, kvóty, pogromy. Sionisté interpretovali antisemitismus jako potvrzení, že Židé do Evropy nepatří. Herzlův Der Judenstaat (1896) uzavřel: antisemitismus nikdy nezmizí, a proto Židé potřebují vlastní stát. Sionisticko-nacistická konvergence Memorandem z roku 1933 Dne 21. června 1933 zaslala Sionistická federace Německa (ZVfD) memorandum Adolfu Hitlerovi. Prohlásilo: „Na základě nového státu, který ustanovil princip rasy, si přejeme začlenit naši komunitu do celkové struktury tak, aby i pro nás, v oblasti nám přidělené, byla možná plodná činnost pro vlast… Protože i my jsme proti smíšeným manželstvím a prosazujeme zachování čistoty židovské skupiny.“ Dohoda Haavara (1933–1939) Dne 25. srpna 1933 podepsalo nacistické Německo a Židovská agentura dohodu Haavara („Převod“). - Mechanismus: Němečtí Židé ukládali aktiva do německých bank; peníze byly použity na nákup německého zboží, exportovaného do Palestiny. Emigranti obdrželi výtěžek v Palestině v místní měně. - Výsledek: Přibližně 60 000 německých Židů emigrovalo do Palestiny podle Haavary. - Dopad: Podpořil německý export a sionistický rozvoj, přičemž oslabil mezinárodní židovský bojkot. Der Angriff a cesta Mildensteina–Tuchlera Na jaře 1933 oslovil Kurt Tuchler, sionistický představitel, důstojníka SS Leopolda von Mildensteina, aby podpořil emigraci prostřednictvím pozitivního nacistického mediálního pokrytí. Mildenstein a jeho manželka cestovali s Tuchlerovými po Palestině, navštívili Tel Aviv, kibuce, údolí Jizreel, Safed, Hebron a Jeruzalém. Cesta vyústila v sérii „Ein Nazi fährt nach Palästina“ („Nacista cestuje do Palestiny“), serializovanou v Der Angriff od 26. září do 9. října 1934. „Ein Nazi fährt nach Palästina“ (1934) Nacista cestuje do Palestiny a vypráví o tom v Der Angriff Každý díl obsahoval fotografie sionistických osad a průkopníků. Níže jsou vybrané ukázky. Část 1 – Aufbruch nach Erez Israel (26. září 1934) „Na berlínském nádraží nastupovali židovští mladíci do vlaku. Zpívali hebrejské písně, jejich hlasy byly plné optimismu. Křičeli své rozloučení: Šalom! … Byl to volání národa, který se vydává budovat znovu.“ Část 2 – Ankunft in Haifa (27. září 1934) „V přístavu Haifa se tlačili arabští nosiči, křičeli a chamtivě se zmocňovali zavazadel. Naproti tomu nás židovští úředníci imigrační kanceláře přijali s pořádkem a disciplínou, jejich dokumenty byly pečlivě připraveny.“ Část 3 – Tel Aviv, die jüdische Stadt (28. září 1934) „Zde žijí pouze Židé, zde pracují pouze Židé, zde obchodují, koupou se a tančí pouze Židé. Jazykem města je hebrejština – starobylý jazyk, znovu oživený – přesto je město samo moderní a západní, se širokými ulicemi a atraktivními obchody. Všude se staví, aby vyhověly rostoucí populaci.“ „Velká většina Židů v Palestině jsou optimističtí, tvrdě pracující, idealističtí lidé, kteří hodlají budovat zemi svým vlastním potem – přesný opak stereotypu obvykle přikládáného Židům.“ Část 4 – Die Kibbuzim und das Land (29. září 1934) „Na kibucu pracuje každá ruka: muži, ženy i děti. Bažinatá půda je odvodňována, sady sázeny, stodoly stavěny. Zde se rodí nový typ Žida – zakořeněný v půdě, blízký zemi.“ Část 5 – Ben Shemen und die Jugend (30. září 1934) „V mládežnické kolonii Ben Shemen jsou mladí průkopníci cvičeni nejen ve studiu, ale i v práci. Orávají půdu, starají se o dobytek a pochodují s disciplínou. V jejich očích svítí duch budoucnosti.“ Část 6 – Die Jesreel-Ebene (1. října 1934) „V údolí Jizreel jsem potkal Ben-Guriona, vůdce mezi osadníky. Kolem nás se z bažin a divočiny stala úrodná zemědělská půda. Osadníci zde žijí společně, sdílejí vše, s přesvědčením, že vytvářejí nový národ.“ Část 7 – Arabische Düfte (2. října 1934) „Několik starých žen sedí naproti mně. Velmi staré už nejsou zahalené, i když byste si přáli, aby byly… a tyto špinavé děti. Autobus se bídně kolébá. Malá dívka dostane nevolnost z jízdy. Už nás obklopovaly arabské vůně, ale teď se to stalo nesnesitelným. I my vystrčíme hlavy z okna.“ Část 8 – Safad und der Norden (3. října 1934) „V Safedu je atmosféra napjatá. Arabové demonstrují proti Britům, mávají pěstmi a křičí. Židé ve své malé čtvrti zůstávají za hlídanými dveřmi. Zde je jasně vidět: Arab odporuje pokroku.“ Část 9 – Hebron und die Vergangenheit (4. října 1934) „Prošli jsme spálenou židovskou čtvrtí v Hebronu. Ruiny stály jako připomínka krvavých dní roku 1929, kdy arabský dav zaútočil na své sousedy. Kameny zčernalé ohněm, prázdné domy, ticho tam, kde kdysi vzkvétal židovský život.“ Část 10 – Jerusalem und die heiligen Stätten (5. října 1934) „U Zdi nářků Židé mumlali modlitby. Arabové procházeli kolem a vysmívali se, křičeli a posmívali se, narušovali jejich oddanost. Večer jsem navštívil shromáždění židovských spisovatelů v Jeruzalémě – salón plný rozhovorů, kde se stará tradice setkala s mladistvou obnovou.“ Část 11 – Die Zukunft des Landes (6. října 1934) „Palestina má kapacitu přijmout ještě mnoho tisíc lidí. Již dosažený pokrok ukazuje, co lze dokázat, když se idealismus a práce spojí. Britové však váhají, bojí se nepokojů, a Arabové jsou stále neklidnější.“ Část 12 – Eine Lösung der Judenfrage? (9. října 1934) „V Palestině nachází židovská otázka své řešení. Zde se Žid stává produktivním, tvořivým, spojeným s půdou. Problém, který tíží Evropu, nachází uzdravení v půdě Erec Jisrael.“ Od Mildensteina k Eichmannovi Do roku 1935 se Adolf Eichmann připojil k Mildensteinovu oddělení. Studoval Herzlův Der Judenstaat, učil se hebrejštinu a jidiš a označil se za „sionistu“ – ne z přesvědčení, ale jako prostředek k podpoře emigrace jako řešení „židovské otázky“. Evian, neúspěch emigrace a radikalizace V červenci 1938 se na konferenci v Evianu sešlo 32 zemí, aby diskutovaly o židovských uprchlících. Většina odmítla zvýšit imigrační kvóty; pouze Dominikánská republika nabídla půdu pro 100 000, i když bylo usazeno jen několik stovek. Nacistická propaganda se radovala: „Židé na prodej – nikdo je nechce.“ Sionističtí delegáti se zaměřili výhradně na Palestinu a odmítli jiné destinace. Neúspěch emigrace přispěl k nacistickému posunu od vyhoštění k vyhlazování. Kontakt Eichmann–Haganah V roce 1937 se agent Haganahu Feivel Polkes setkal s Eichmannem a Herbertem Hagenem. Polkes požádal o zbraně a nacistickou pomoc proti Britům, považujíc Brity za společného nepřítele. Eichmann a Hagen cestovali do Palestiny pod falešnými identitami, byli Brity vyhoštěni a znovu se setkali s Polkesem v Káhiře. K žádné dohodě nedošlo, ale epizoda ilustruje pragmatismus – a zoufalství – obou stran. Stíny minulosti Před genocidou zahrnovala nacistická politika: - Systematické vyvlastňování (arizace židovského majetku). - Ztráta občanství (Norimberské zákony). - Duální právní systémy (Židé vs. Árijci). - Libovolné zadržování (rané tábory). Pozorovatelé zaznamenávají strukturální paralely v dnešní Izraeli/Palestině: vyvlastňování půdy, odepírání občanství, oddělené právní systémy pro osadníky a Palestince a administrativní zadržování. Závěr: Dvě tváře rasového nacionalismu Sionismus a nacismus, ačkoliv se liší ve výsledku, sdílely společný rámec: oba byly etnonacionalistické projekty, které odmítaly asimilaci, oslavovaly oddělení a definovaly identitu biologicky. Medaile Der Angriff s hákovým křížem a Davidovou hvězdou je více než jen kuriozitou pro sběratele – je připomínkou, že evropský antisemitismus nebyl vyřešen v Evropě, ale exportován do Palestiny, kde se Palestinci stali oběťmi „řešení“ navrženého dvěma rasově-nacionalistickými ideologiemi. Reference - Der Angriff (Berlín), čísla 226–237 (26. září–9. října 1934). - Memorandem Sionistické federace Německa Adolfu Hitlerovi, 21. června 1933. - Dohoda Haavara, 25. srpna 1933. - Záznamy z konference v Evianu, červenec 1938. - Eichmannovo svědectví (Jeruzalémský proces, 1961). - Boas, Jacob. Nacista cestuje do Palestiny a vypráví o tom v Der Angriff. History Today, 1980. - Brenner, Lenni. Sionismus v době diktátorů. Londýn: Croom Helm, 1983. - Black, Edwin. Dohoda o převodu: Dramatický příběh paktu mezi Třetí říší a židovskou Palestinou. New York: Macmillan, 1984. - Nicosia, Francis. Třetí říše a palestinská otázka. Austin: University of Texas Press, 1985. - Segev, Tom. Sedmý milion: Izraelci a holocaust. New York: Hill and Wang, 1991. - Cesarani, David. Eichmann: Jeho život a zločiny. Londýn: Heinemann, 2004. - Laqueur, Walter. Historie sionismu. Londýn: Tauris, 2003 [původně 1972]. - Longerich, Peter. Holocaust: Nacistické pronásledování a vraždění Židů. Oxford: OUP, 2010.